Jak rozlišit škodlivé a chráněné housenky na zahradě? Některé z nich jsou škodlivé nebo dokonce jedovaté, z jiných se naopak vykuklí zákonem chráněný motýl. Fotografie housenek vám pomohou ochránit rostliny před škůdci a dodržet zákon o ochraně přírody.
1. Škodlivé druhy
2. Chráněné druhy
Škodlivé druhy housenek
Jako škodlivé se označují ty druhy housenek, které způsobují ekonomické ztráty v zemědělství, lesnictví a zahradnictví, nebo které představují zdravotní riziko pro člověka. Škodlivost housenek se projevuje nejčastěji žírem na listech, vyžíráním pupenů, květů, plodů nebo kořenů.
Bělásek zelný (škůdce)
Motýl bělásek (Pieris brassicae) vypadá nevinně, ale jeho housenky dokážou zničit úrodu košťálové zeleniny. Mají nápadné žlutozelené zbarvení, jsou poseté černými tečkami a flíčky a jemnými chloupky.
Jsou aktivní od května do srpna. Po vylíhnutí zůstávají v chumlech pohromadě, později se rozlézají do okolí. Housenky běláska napadají pouze vybrané hostitelské rostliny: zelí, kapustu, kedlubny či květák. Intenzivně žerou listy a mohou způsobit až holožír. Kukly druhé generace přezimují a na jaře se z nich líhnou motýli.
Bělásek řepový (škůdce)
Bělásek řepový (Pieris rapae) je menší příbuzný běláska zelného a v posledních letech se místy v Česku vyskytuje i častěji. Je to jeden z nejúspěšnějších invazních motýlů na světě, rozšířil se na téměř všechny kontinenty.
Housenka je nenápadná, sametově zelená, s úzkým světlým proužkem na hřbetě a jemným ochlupením. Na rozdíl od běláska zelného žijí tyto housenky jednotlivě a jsou hůře odhalitelné. Starší larvy se ukrývají u pat rostlin nebo zavrtané v hlávkách zelí. Díky barvě dobře splývají s listy.
Housenky běláska řepového napadají zelí, kapustu, květák či hořčici. Mladé housenky nejprve skeletují povrch listů (zůstávají jen žilky), později vyžírají celé okraje. Kuklí se v půdě nebo na rostlině a přezimují jako kukly.
Můra zelná (škůdce)
Různá vývojová stádia housenek můry zelné (foto: S. Trdan)
K hlavním škůdcům košťálové zeleniny patří i noční motýl Můra zelná (Mamestra brassicae). Housenky jsou nenápadné, nejčastěji šedozelené nebo hnědozelené, se třemi tmavými podélnými proužky na hřbetě. Dorůstají délky 4 cm. Mladé larvy žijí ve skupinkách a ožírají povrch listů, starší se rozlézají a za dne se ukrývají v půdě či pod zbytky rostlin, odkud vylézají k žíru v noci. Housenky se také ukrývají do hlávek zelí a růžic květáku.
Přezimují jako hnědé a lesklé kukly v půdě. Obvykle se vyvine jedna generace ročně. Dospělci jsou šedohnědé můry s kresbou ve tvaru písmene „W“ na křídlech. Létají v červnu až červenci a kladou vajíčka na spodní stranu listů rostlin.
Housenky můry zelné vyžírají na listech nepravidelné díry a mohou listy zcela zničit. V zelí a kapustě vyhlodávají chodbičky i uvnitř hlávek, které znečišťují tmavým trusem a způsobují zahnívání. Housenky napadají také salát, cibuli a okrasné květiny.
Zavíječ zimostrázový (škůdce)
Invazní škůdce zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) je nejvýznamnější listový škůdce buxusu. Jeho housenky jsou světle zelené s podélnými černými a bílými pruhy a lesklou černou hlavou. Dorůstají délky 4 cm.
Housenky jsou aktivní dvakrát ročně. První generace se líhne v březnu až dubnu z přezimujících larev, druhá v červenci až září. Často vzniká i částečná třetí generace na podzim. Tyto malé housenky přežívají zimu v úkrytech mezi listy buxusu.
Zavíječi způsobují na zimostrázu holožíry, kterými jsou schopny v řádu dní zlikvidovat celý keřík. Zpočátku zůstávají skryté uvnitř hustých větviček, později ožírají celé listy a mohou zanechat jen žilnatinu.
Bekyně velkohlavá (škůdce)
K obávaným listožravým škůdcům patří také housenky bekyně velkohlavé (Lymantria dispar). Jsou chlupaté, nejdříve černé, později šedavě mramorované se světlými proužky na hřbetě. Charakteristickým znakem je 5 párů modrých a 6 párů červených bradavek v řadách na hřbetě, ze kterých vyrůstají svazečky černých chlupů.
Housenky dosahují délky 5–8 cm. Líhnou se brzy na jaře z přezimujících vajíček a zpočátku žijí pohromadě na listech. Jsou aktivní jednu generaci ročně. Listy žerou asi dva měsíce a koncem června se kuklí. Po 2 týdnech se v červenci líhnou motýli.
Housenky bekyně velkohlavé požírají listí listnatých stromů a keřů, nejčastěji dubů, habrů, líp a ovocných stromů. Při přemnožení způsobují holožíry lesa a často ožírají celé listy i s řapíky.
Bekyně mniška (škůdce)
Bekyně mniška (Lymantria monacha) je blízce příbuzná bekyně velkohlavé. Škodí hlavně na jehličnanech. Chlupatá housenka je zpočátku černá, později šedá s černým mramorováním. Na hřbetě má v posledním stádiu modré párové bradavky a na 9.–10. článku dvě nepárové červené bradavky. Dorůstá asi 5 cm délky.
Housenky bekyně mnišky se líhnou z přezimujících vajíček na jaře. V korunách stromů tvoří společné pavučinkové hnízdo a ožírají rašící jehlice. Později se rozlézají po koruně.
České jméno "bekyně mniška" odkazuje na černobílé zbarvení křídel dospělce, které připomíná hábit řádových sester (bekyň) nebo mnichů.
Bekyně mniška je jeden z nejvýznamnějších kalamitních škůdců jehličnatých lesů ve střední Evropě. Během května a června housenky intenzivně požírají jehličí a často způsobují holožíry jehličnanů. Housenky najdeme v jehličí smrků, borovic, jedlí či modřínů. Při přemnožení mohou přejít i na listnáče, kde v listech vykusují dírky připomínající průstřel broky.
Bekyně zlatořitná (škůdce)
Vtipný druhový název bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea) odkazuje na zlatavý chomáč chlupů na zadečku tohoto bílého nočního motýla. Jeho housenky škodí v ovocných sadech a lesích. Jsou šedohnědé, hustě pokryté dlouhými jedovatými chlupy a mají na hřbetě oranžové až rezavé skvrny.
Mladé housenky žijí společně ve spředených hnízdech z listů, kde i přezimují. Na jaře hnízda opouštějí a ožírají pupeny a rašící listy. Napadají duby, buky, jilmy, jeřáby, lípy, topoly, javory, trnky a hlohy. V ovocných sadech žerou listí jabloní, hrušní a peckovin. Na jaře často způsobují lokální holožíry.
Chloupky starších housenek této bekyně jsou pro člověka i zvířata dráždivé a mohou vyvolat kožní vyrážky. Měří jen 0,1 mm a mají háčky, které se snadno zachytí v kůži nebo sliznicích. Chloupky se mohou uvolňovat do prostředí během svlékání housenek a zůstávají toxické až tři roky. Zasažení stačí vítr, není nutný kontakt s housenkou. Rychlým řešením v případě napadení je voda a mýdlo, zmírnit příznaky podráždění pomůže gel po bodnutí hmyzem.
Bourovec prsténčivý (škůdce)
Bourovec prsténčivý (Malacosoma neustria) je motýl škodící zejména na ovocných stromech a v alejích. Nápadné housenky mají šedomodré základní zbarvení s bílým pruhem na hřbetě a sytě oranžovými a modrými pruhy po stranách. Jsou řídce porostlé světle rezavými a černými chloupky.
Housenky se líhnou hromadně koncem dubna z vajíček nakladených v typických prstencích kolem větviček (odtud jméno tohoto motýla). Dospělá housenka dorůstá asi 5–6 cm. Typická jsou pro ně hnízda spředených listů s koloniemi housenek, která lze vidět v korunách napadených stromů v červnu. Později se housenky rozlézají a často přecházejí i na sousední stromy.
Přezimují jako kukly pod odchlipující se kůrou stromů. Z nápadných housenek se další rok líhnou poměrně nenápadní tmavě hnědí nebo písčitě žlutí motýli.
Housenky bourovce prsténčivého nejčastěji napadají ovocné stromy, ale živí se i listím trnky, jeřábu, dubu, lípy, břízy, topolu a dalších listnáčů. Při větším výskytu mohou v ovocných sadech způsobit holožír, žerou listy i květy a poškozují mladé plůdky.
Účinnou ochranou kůry je lepidlo ve spreji.
Bourovčík toulavý (škůdce)
Housenky bourovčíka toulavého (Thaumetopoea processionea) jsou 3 cm dlouhé, mají šedavou až modrošedou barvu s několika světlejšími podélnými pruhy na bocích a jsou silně ochlupené. Typickým poznávacím znamením je pohyb housenek v řadě za sebou jako vláček.
Tyto housenky představují riziko i pro lidi. Jejich žahavé chloupky obsahují toxin a při kontaktu s kůží nebo sliznicemi vyvolávají silné alergické reakce. Ty se projevují jako svědivá vyrážka, zánět spojivek, v horších případech může dojít k zánětu hrtanu, dýchacím potížím až astmatickým záchvatům. Chloupky jsou nebezpečné i po svlečení housenky, a ve starých hnízdech zůstávají aktivní i několik let.
Housenky jsou aktivní od května do července, žír probíhá v noci. Přes den se zdržují ve velkých hnízdech z přediva, většinou ve větvích dubů. Napadají i buky, lísky, habry, kaštanovníky a břízy. Setkání s nimi teak hrozí na okrajích lesů, v parcích či alejích.
Drvopleň hrušňový (škůdce)
Drvopleň hrušňový (Zeuzera pyrina) škodí především v sadech na jižní Moravě. Jeho housenky totiž vyžírají chodby ve dřevě ovocných stromků, zejména v kosterních větvích a kmenech. Žlutavě bílá až narůžovělá housenka s hnědou hlavou dorůstá až 5 cm.
Dospělí motýli létají většinou v noci v červenci až srpnu a kladou vajíčka na kůru stromů, jako jsou hrušně, jabloně, meruňky, třešně, švestky, ale i ořešáky, lípy, břízy, javory, topoly či habry. Vylíhnuté housenky se následně zavrtávají přímo do dřeva. Vyžíráním chodbiček narušují vodivé pletivo, což vede k vadnutí větví, jejich lámání větrem a postupnému odumírání stromů. Silně poškozeny bývají mladé dřeviny, kterým stačí k likvidaci jedna housenka.
Drvopleň obecný
Drvopleň obecný (Cossus cossus) je noční motýl, který se vyvíjí z obří housenky velké až 10 cm. Mladé housenky jsou nejdřív narůžovělé, později žlutočervené. Živí se dřevem mnoha listnatých stromů. Nejraději mají vrby, ale napadají i ovocné stromy. Ve dřevě hloubí housenky dlouhé chodby, takže napadeným stromům se lámou větve a mohou i uhynout.
Tento tlustý nepřítel sadařů je k vidění od srpna do října. Likvidace housenek drvopleňů je velmi obtížná, když se většinu života ukrývají ve stromech. Řešením někdy bývá mechanická likvidace drátem, který pronikne do chodbiček.
Kovolesklec gama (škůdce)
Kovolesklec gama (Autographa gamma) je migrující můra, jejíž housenky poškozují řadu polních plodin. Housenky jsou světle zelené, štíhlé, s úzkými světlými proužky na těle. Mají jen tři páry panožek, takže se pohybují vlnivým pohybem jako píďalky. Dorůstají kolem 3–4 cm. Mívají dvě až tři generace do roka.
Motýli jsou nazvaní podle stříbřité skvrny ve tvaru písmene gamma na křídlech. Na jaře přilétají od jihu s cílem tu založit populaci. Housenky se líhnou od června do srpna a kuklí se během 2–3 týdnů na hostitelské rostlině nebo u země. Při teplém počasí se koncem léta líhne další generace můr. V našich podmínkách však tento druh nepřežívá zimu.
Housenky kovoleskleců se živí listy mnoha bylin a nižších rostlin. Z polních plodin často napadají řepu, salát, brambory, luskoviny, len, konopí a mnoho dalších. Na listech způsobují drobné okénkování – vyžerou spodní vrstvu listu a horní vrstva zůstává celá. Později vyžírají v listech nepravidelné otvory a mohou zanechat na okrajích listů rozsáhlé výkusy.
Osenice polní (škůdce)
Osenice polní (Agrotis segetum) je škodlivý noční motýl, který se navzdory svému názvu v posledních letech rozšiřuje i na zahrádkách. Šedohnědý motýl s rozpětím křídel 35-45 mm je těžko spatřitelný. Samičky kladou vajíčka na mnoho druhů rostlin, často na plevele. Vylíhnuté housenky se živí listy, později zalézají do země a žerou podzemní části rostlin.
Housenky osenice napadají zeleninu, brambory, luskoviny, ale i kořeny vinné révy, ovocných stromků a keřů. Dorůstají velikosti až 55 mm. Často překusují stonky mladých rostlin těsně nad zemí a jejich žír působí tak silné škody, že se často zaměňují za škody způsobené hlodavcem.
Protože housenky v pozdějších fázích zalézají do země, je nutné provést zásah insekticidem proti housenkám v době, kdy jsou ještě na listech. Vhodný je přírodní postřik Natura speciálně vyvinutý proti housenkám motýlů a můr. BIologickou ochranu zajistí hlístice Nema-Care aplikované zálivkou do půdy, které osenice zlikvidují.
Co na housenky použít?
Nejúčinnější postřik proti všem druhům housenek je specializovaný přípravek Lepinox na bázi užitečných bakterií. Housenky zlikviduje spolehlivě do druhého dne. Stejně efektivní alternativou je přírodní postřik Natura speciálně vyvinutý proti housenkám motýlů a můr.
Chráněné druhy housenek
Na některé motýly a jejich housenky se vztahuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro tyto druhy platí zákaz jejich usmrcování, rušení, sběru, a poškozování jejich biotopů. Některé z těchto druhů mohou na zahradě působit jako škůdci. V některých případech lze chráněné housenky šetrně přemístit mimo záhon nebo hostitelskou rostlinu, pokud tím neohrozíte jejich vývoj a přežití.
Otakárek fenyklový (chráněný)
Otakárek fenyklový (Papilio machaon) je velký žluto-černý motýl, jehož housenky lze nalézt na miříkovitých rostlinách. Housenka měří až 5 cm. Zpočátku je černá s oranžovými skvrnami a vypadá jako ptačí trus, který záměrně imituje, aby se ochránila. Starší housenky jsou jasně zelené s příčnými černými pruhy posetými oranžovými tečkami. Jde o výstražné) zbarvení. Při ohrožení housenka vysunuje za hlavou oranžovou vidličkovitou žlázu zvanou osmeterium, která vylučuje páchnoucí sekret.
Housenky se vyskytují ve dvou generacích ročně, od května do června a znovu v srpnu. Živnými rostlinami otakárka fenyklového jsou různé miříkovité byliny, zejména mrkev, kopr, fenykl, bedrník, kmín či petržel. Na zahradě tedy housenky otakárka působí jako škůdci, ale jde o chráněný druh, úrodu si tedy teoreticky musíte nechat sežrat.
Otakárek ovocný (chráněný)
Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) je další velký otakárkovitý motýl, u nás ohrožený a zákonem chráněný. Jeho housenky žijí na keřích ovocných dřevin. Housenka je po vylíhnutí hnědá, protože napodobuje ptačí trus, aby přežila. Později je jasně zelená se dvěma nažloutlými pruhy a drobnými červenými skvrnkami.
Podobně housenky jako otakárka fenyklového má housenka otakárka ovocného oranžové osmeterium (výsuvnou „vidličku“) jako obranný orgán. Dorůstá asi 4–5 cm délky. Ve dne se housenky často ukrývají na větvičkách, kde jsou dobře maskované, a živí se převážně v noci.
Housenky otakárka ovocného škodí především na švestkách, třešních, hlohu a trnce. Mladé housenky vyžírají dužninu listu a zanechávají v něm okénka, starší larvy spásají celé části listů. Kukla přezimuje a motýli se líhnou v dubnu až květnu. ČR se vyskytují už jen lokálně v nejteplejších oblastech a jsou zvláště chráněni jako ohrožený druh.
Martináč hrušňový (chráněný)
Martináč hrušňový (Saturnia pyri) je největší motýl České republiky, s rozpětím křídel až 15 cm. Patří mezi zvláště chráněné, silně ohrožené druhy. Jeho housenka je opravdu mohutná, může být až 12 cm dlouhá a tlustá jako prst.
Housenka martináče je velmi nápadná, v posledním stádiu má svítivě zelenou barvu se šesti řadami jasně modrých bradavek podél hřbetu, ze kterých trčí z nich chomáčky černých ostnitých chlupů. Po stranách těla má jemnou žlutou čáru a drobné žluté skvrny. Mladé housenky jsou přitom úplně jiné, po vylíhnutí jsou černé s šedočervenými bradavkami a rezavými chloupky, teprve později se převlékají do zelené barvy.
Housenky se objevují od června do srpna, tvoří jednu generaci ročně. Při vyrušení zaujímají výstražný postoj a mohou výrazně páchnout. V srpnu se housenky zakuklí v pevném hnědém kokonu hruškovitého tvaru, dlouhém až 7–8 cm, ve větvích stromu. V kokonu také přezimují.
Housenky martináče od června do srpna okusují listy různých listnatých stromů, nejčastěji ovocných, nebo také lip, jilmů, jasanů, topolů či vrb. V ČR se martináč hrušňový vyskytuje vzácně na jižní Moravě a ve středních Čechách a je silně ohrožený kvůli úbytku starých ovocných sadů a použití pesticidů.
Škodlivé versus chráněné housenky
Správná identifikace housenek je zásadní pro rozhodnutí, zda proti nim vůbec zasahovat. U škodlivých druhů lze zvolit biologický způsob ochrany, např. Lepinox. Pokud jde o neškodné nebo chráněné druhy, je lepší ponechat je bez zásahu. Housek chráněných druhů motýlů je mnohem více, uvádíme zde jen ty, u kterých je pravděpodobnost, že na ně narazíte na zahradě či v sadu. Housenky zvláště chráněných druhů motýlů se často úzce specializují na specifické rostliny a biotopy, které v české krajině ubývají.
Kromě toho platí, že status škůdce není neměnný. Některé druhy, které byly v minulosti považovány za významné škůdce, jsou dnes vzácné a bez hospodářského významu, jako například můra dřevobarvec bodlákový nebo černopáska polní.