Mezi nejčastější dřevokazný hmyz patří tesařík, červotoč, hrbohlav, dřevokazní mravenci a pilořitky. Larvy těchto druhů se živí dřevem a poškozují dřevěné konstrukce a nábytek. Napadení probíhá skrytě, takže si škůdce ve dřevě často všimneme až podle drobných dírek nebo hromádek pilin. Klíčová je včasná prevence a ochrana dřeva. Jak všechny škůdce poznat a zlikvidovat?
1. Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus)
Mezi nejnebezpečnější dřevokazné brouky v našich končinách patří tesařík krovový. Dospělý brouk je 1–2,5 cm dlouhý, černohnědý, často s šedými skvrnami na krovkách. Nápadná jsou jeho dlouhá tykadla. Škody nepůsobí dospělí brouci, ale larvy. Tesaříci totiž kladou vajíčka do trhlin ve dřevě.
Samička tesaříka vyhledává vhodné dřevo a klade vajíčka (celkem 50–200) do trhlin, spojů nebo starých výletových otvorů. Zajímavostí je, že samičky tesaříků láká pach dřeva, které již bylo dříve napadeno tesaříkem, což vede k opakovaným a koncentrovaným infestacím.
Jaké škody tesařík působí
Po 2 až 3 týdnech se z vajíček ve dřevě líhnou masité bělavé larvy tesaříků. Silnými kusadly se hned zavrtávají do dřeva a hloubí v něm chodbičky s oválným profilem a průměrem až 1 cm. Při silném napadení mohou larvy tesaříků, které dorůstají velikosti až 3 cm, narušit nosnost trámu.
Larvy tesaříků se ve dřevě vyvíjejí 2 až 10 let, čím chladněji, tím déle. Po dokončení vývoje se dospělý brouk prokouše na povrch a zanechává za sebou typický oválný výletový otvor. K výletu tesaříků dochází nejčastěji od června do srpna. Dospelci jsou dobří letci a ihned hledají další dřevo k napadení.
Jak poznat chodbičky tesaříka
- Chodbičky tesaříků se nepravidelně větví
- Typickým znakem chodbiček tesaříků je jejich zvlněný vnitřní povrch.
- Výletový otvor je oválný, široký 6–10 mm, často s roztřepeným okrajem.
- Chodbičky jsou hustě vyplněné hrubou drtí z dřevěných vláken a oválných exkrementů larev, pod výletovými otvory bývají hromádky této drti.
Charakteristickým znakem napadení tesaříkem je hlasité chroupání nebo vrzání, které larvy vydávají při požírání dřeva. Zvuk je nejlépe slyšet v tichém prostředí, často v noci.
Jaké dřevo tesařík napadá
- Brouk tesařík napadá bělovou část jehličnatého dřeva, jako je smrk, borovice, jedle a modřín.
- Nenapadá tvrdé listnaté dřeviny, jako je dub, jasan, javor nebo topol.
- Typicky se proto vyskytuje v krovech nebo trámech, nikoli v nábytku či podlahách.
- Preferuje čerstvé dřevo nebo dřevo do stáří 10 let, často ještě před jeho zabudováním do stavby.
- Optimální vlhkost dřeva pro vývoj tesaříka je 15–25%, ve dřevě s vlhkostí pod 10% nepřežije.
- Larvy se však vyvíjejí dlouhodobě, a proto se škody obvykle projeví až ve starších konstrukcích.
Ochrana před tesaříkem
Prevencí je použití zdravého a suchého dřeva s vlhkostí ideálně pod 15 %. Důležitá je konstrukční ochrana dřeva, která zabraňuje jeho vlhnutí (správné řešení detailů střechy, zamezení zatékání, dostatečné větrání půdních prostor). Veškeré nové dřevo určené pro konstrukce by mělo být preventivně chemicky ošetřeno biocidními přípravky (např. Lignofix E-Profi). Atraktivitu dřeva pro kladení vajíček lze snížit odstraněním zbytků kůry. Doporučují se pravidelné kontroly krovů.
Likvidace tesaříka
Nejběžnější je chemická sanace pomocí insekticidních přípravků (např. Lignofix I-Profi) aplikovaných nátěrem, postřikem nebo u silnějšího napadení hloubkovou tlakovou injektáží do navrtaných otvorů. Profesionálové používají i fyzikální metody likvidace tesaříků, jako je horkovzdušná sterilizace, mikrovlnná technologie nebo ozařování gama paprsky.
2. Červotoč proužkovaný (Anobium punctatum)
Tento červotoč, zvaný též červotoč pronikavý, je nejběžnější dřevokazný hmyz v interiérech, zejména ve starším nábytku a dřevěných předmětech. Drobný brouk měří pouze 2,5–5 mm. Má válcovité tělo tmavě hnědé až černohnědé barvy. Charakteristickým znakem jsou řady podélných teček na krovkách, které tvoří dojem proužků nebo rýh. Malá hlava je při pohledu shora téměř zcela skrytá pod hrudním štítem.
Larvy červotoče jsou bělavé, masité a rohlíčkovitě zahnuté, s malou hlavou a třemi páry krátkých hrudních nožek. Dorůstají délky 4–6 mm. Vývoj jedné generace trvá obvykle 1–3 roky. Optimální podmínky pro vývoj larev červotočů jsou teplota 21–24 °C a vlhkost dřeva 15–30 %. Červotočům nesvědčí mráz, ani teploty nad 34 °C.
Po spáření kladou samičky červotoče 20–80 vajíček jednotlivě nebo v malých skupinkách do starých výletových otvorů a prasklin dřeva, nebo na drsné, neopracované povrchy. Hladkým, lakovaným povrchům se vyhýbají.
Jaké škody působí
Larvy červotočů se líhnou po 2–4 týdnech a ihned se zavrtávají do dřeva. Během svého vývoje vytvářejí vytvářejí úzké, nepravidelné chodbičky o průměru 1–2 mm, které se různě kříží. Chodbičky červotoč tvoří převážně v bělové části dřeva, u jehličnanů často sledují měkčí jarní letokruhy. Chodbičky jsou vyplněny jemnou drtí, která připomíná mouku nebo pudr a obsahuje drobné, čočkovité exkrementy.
Před zakuklením si larvy vytvoří komůrku těsně pod povrchem dřeva. Dospělí brouci opouštějí dřevo kulatými výletovými otvory o průměru 1–2 mm. Nález těchto dírek a jemného prachu pod nimi je typickým znakem napadení červotočem.
- Červotoč proužkovaný napadá veškeré dřevěné předměty v interiérech: nábytek, podlahy, obložení, trámy, lišty, rámy obrazů.
- Při dlouhodobém napadení může dřevo úplně zničit a proměnit ho na prachovitou hmotu uzavřenou v tenké povrchové slupce.
3. Červotoč umrlčí (Hadrobregmus pertinax)
Tento druh červotoče (zvaný také červotoč kostkovaný) je sice méně častý než červotoč proužkovaný, ale může způsobit významné škody, zejména v chladnějších a vlhčích částech budov. Podobá se červotoči proužkovanému, ale je znatelně větší, dosahuje délky 4–6 mm.
Válcovité tělo je tmavě hnědé až černé. Na rozdíl od červotoče proužkovaného nemá červotoč umrlčí na krovkách výrazné tečkované rýhy. Rozpoznávacím znakem jsou i dvě nápadné skvrny zlatožlutých chloupků v zadních rozích hrudního štítu.
Larvy červotoče kostkovaného jsou bělavé a rohlíčkovitě zahnuté. Podobají se larvám červotoče proužkovaného, ale dorůstají o něco větší velikosti, cca 7 mm. Také výletové otvory dospělých brouků jsou znatelně větší, s průměrem 2,5–4 mm.
- Červotoč umrlčí vyžaduje pro svůj vývoj vyšší vlhkost dřeva (minimálně 18–20 %) a na rozdíl od červotoče proužkovaného dobře snáší nízké teploty, včetně mrazu.
- Dospělí brouci se rojí brzy na jaře, často již od dubna, s maximem výskytu v květnu a červnu. Jsou aktivní převážně v noci.
Jaké škody působí
Samička červotoče umrlčího klade kolem 30 vajíček do trhlin ve dřevě nebo do starých výletových otvorů. Chodbičky larev jsou o něco širší než u červotoče proužkovaného, výletové otvory mívají průměr 2–3 mm. Chodby jsou rovněž vyplněny jemnou drtí.
Tento druh červotoče je známý svým hlasitějším "tikáním" než červotoč proužkovaný. Zvuk vzniká údery hlavy dospělého brouka o stěny chodbičky a je často slyšitelný večer nebo v noci. Právě tento zvuk vedl k lidovému označení "umrlčí hodiny".
Červotoč umrlčí napadá především konstrukční dřevo ve stavbách, jako jsou trámy (typicky uložené ve vlhkých zdech), podlahy, stropy, okenní a dveřní rámy, ale i dřevěné prvky v exteriéru (ploty, hospodářské nářadí). Často se vyskytuje v místech, která jsou vystavena vlhkosti a chladu, například v nevytápěných půdách, sklepích, nebo tam, kde dochází k zatékání.
Výskyt červotoče umrlčího je často spojen s počátečním napadením dřeva dřevokaznými houbami, které zvyšují vlhkost a stravitelnost dřeva. Nábytek v obytných místnostech obvykle nenapadá.
Jaké dřevo červotoči napadají
- Oba druhy červotočů napadají starší jehličnaté i listnaté dřevo, především jeho bělovou část.
- Červotoč proužkovaný preferuje spíše sušší dřevo (optimální vlhkost kolem 15-18 %). Typicky se vyskytuje v interiérech se stabilnější teplotou.
- Červotoč umrlčí preferuje dřevo, které je vlhčí (nad 18–20 %) a často je vystavené chladu nebo mrazu. Čerstvé dřevo nenapadá.
Ochrana před červotoči
Podobně jako u tesaříka je důležité držovat nízkou vlhkost dřeva. Měla by být trvale pod 18 %. Tomu pomáhá nízká vlhkost vzduchu v interiéru (pod 50-60 %). K preventivnímu ošetření dřeva v interiéru je vhodný bezbarvý Lignofix E-Profi. Při ochraně nábytku před červotočem proužkovaným pomáhají důkladné povrchové úpravy v podobě laku či barvy, které zabrání samičkám v kladení vajíček na hladký povrch. Ochrana před červotočem umrlčím spočívá v zajištění dobrého větrání půdy či sklepa a opravě veškerých zdrojů zatékání.
Likvidace červotočů
K likvidace červotočů je nejvhodnější přípravek Lignofix I-Profi OH na bázi lihu. Je šetrný ke dřevu a lze s ním ošetřit i vzácné a historické dřevo, aniž by došlo k jeho poškození. Lignofix se aplikuje nátěrem nebo postřikem na povrch dřeva.
Alternativou je injektáž pomocí stříkačky s jehlou přímo do výletových otvorů, aby se dostal hlouběji. Pro cenné nebo menší předměty lze využít fyzikální metody, jako je horkovzdušná sterilizace (ohřev na cca 55 °C), mražení (pod -18 °C) nebo ozařování gama paprsky ve specializovaných komorách.
4. Hrbohlav parketový (Lyctus linearis)
Hrbohlavové jsou brouci, kteří se specializují na bělové dřevo listnatých stromů bohaté na škrob. V českých podmínkách je nejčastější hrbohlav parketový. Jak jeho jméno napovídá, nejčastěji působí škody na parketových podlahách. Často bývá zaměňován s příbuzným druhem hrbohlavem hnědým (Lyctus brunneus), který je invazivní a také se u nás vyskytuje. Popisy a škody jsou pro oba druhy velmi podobné.
Hrbohlav je hnědý brouk, 2–7 mm dlouhý. Tělo je podlouhlé a zploštělé. Má dlouhá tykadla, která jsou na konci paličkovitě rozšířená. Druh hrbohlav parketový má jako poznávací znak uprostřed hrudního štítu hlubokou podélnou rýhu.
Larvy hrbohlavů jsou bělavé, rohlíčkovitě zahnuté, s malou žlutohnědou hlavou. Na rozdíl od larev červotočů a tesaříků mají zřetelně zvětšené dýchací otvory na osmém zadečkovém článku. Larvy dorůstají délky kolem 5–6 mm.
- Vývoj jedné generace hrbohlavů trvá obvykle jeden rok, ale v chladnějším prostředí nebo ve starším dřevě s nižším obsahem škrobu se může protáhnout na dva i více let.
- Dospělí brouci se rojí od jara do léta, ve vytápěných interiérech se mohou objevovat i dříve. Málokdy je ale lze spatřit, protože jsou aktivní za soumraku a v noci.
- Hrbohlavy přitahuje světlo, proto lze občas brouka spatřit na parapetu.
Jaké škody hrbohlav působí
Samičky kladou vajíčka přímo do otevřených pórů dřeva na řezu, asi po 50 kusech na samičku. Nikdy nekladou na hladké povrchy nebo do pórů ucpaných lakem. Klíčovým faktorem je přítomnost škrobu ve dřevě, který slouží jako potrava pro larvy. Ty vyhlodávají chodby těsně pod povrchem dřeva, obvykle ve směru vláken. Chodby jsou hustě vyplněny jemnou, pudrovitou drtí.
Při silném napadení dokážou dřevo pod povrchem rozložit na prach, zatímco vnější tenká vrstvička zůstává zdánlivě neporušená. Dřevo se pak při sebemenším tlaku bortí. Typicky napadají parkety, nábytek, obložení, lišty, rámy obrazů, překližky, ale i násady nástrojů nebo proutěné výrobky.
Jak poznat chodbičky hrbohlava
- Výletové otvory dospělých brouků hrbohlavů mají kulatý profil a průměr 1–2 mm.
- Chodbičky plné trusu zpočátku sledují směr vláken, ale v pozdějších fázích se mohou větvit.
- Pod výletovým otvorem se hromadí jemná drť připomínající mouku.
Jaké dřevo hrbohlav napadá
- Hrobhlavov se specializuje výhradně na tvrdé dřevo listnatých stromů, které má dostatečně velké póry pro kladení vajíček a zároveň obsahuje vysoký podíl škrobu.
- Typickými hostitelskými dřevinami v našich podmínkách jsou dub, jasan, ořech, jilm, akát, jírovec.
- Napadá také mnohé tropické listnaté dřeviny (např. bambus, limba, abachi, mahagon, meranti), se kterými bývá často zavlečen.
- Jehličnaté dřevo hrbohlav nenapadá, protože nemá dostatečně velké póry a vhodnou strukturu, konstrukční části staveb jsou před ním tedy obvykle v bezpečí.
- Hrbohlav má méně náročné požadavky na vlhkost, napadá dřevo s vlhkostí kolem 8 %, i když se potom zpomaluje vývoj larev kvůli nižšímu obsahu škrobu.
Ochrana před hrbohlavem
Nejúčinnější prevencí je vyhnout se použití rizikového dřeva. Pokud je nutné použít bělové dřevo náchylných listnáčů (např. dubové parkety), je vhodné volit starší dřevo (s nižším obsahem škrobu) nebo dřevo, které prošlo speciálním vysoušením při vysokých teplotách, což škrob rozkládá. Důležité je odstranit veškerou běl, pokud se používá jádrové dřevo.
Kladení vajíček brání povrchové úpravy, které dokonale uzavřou póry dřev, např lak. Účinná je také preventivní chemická impregnace dřeva přípravky působícími proti hrbohlavům, nejlépe přípravkem Lignofix E-Profi. Při nákupu dřeva nebo výrobků z rizikových dřevin se vyplatí pečlivá kontrola, zda již nejsou hrbohlavem napadeny.
Likvidace hrbohlava
Podobně jako u červotočů jsou u menších předmětů účinné fyzikální metody (ohřev nad 60 °C, mražení pod -20 °C). U dřevěných podlah a obložení se používá chemická sanace například koncentrátem Lignofix I-Profi.
5. Pilořitky (Urocerus gigas / Sirex juvencus)
Pilořitka velká (Urocerus gigas) a pilořitka fialová (Sirex juvencus) jsou dřevokazný hmyz připomínající velké vosy nebo sršně. Kvůli dlouhému kladélku sice vypadají hrozivě, pro člověka ale nejsou nebezpečné. Pilořitky měří 1,5–4 cm, hlava a hruď jsou převážně černé, zadečebělavé masiték je nápadně žlutočerně pruhovaný jako u vosy. Škodlivé jsou larvy pilořitek, které se vyvíjejí ve dřevě. Mají tři páry hrudních nožek a na konci těla trn.
Dospělci pilořitek létají v létě, od června do srpna nebo září, za slunných teplých dnů. Samička vyhledává čerstvě pokácené, nemocné nebo poškozené jehličnaté stromy. Pomocí kladélka vyvrtává do dřeva otvory, do kterých naklade vajíčka (celkem 50–500). Spolu s vajíčky samička do dřeva zanáší spory symbiotické houby Amylostereum chailletii. Tato houba začne rozkládat dřevo v okolí vajíček.
Larvy pilořitek se líhnou asi po měsíci a hloubí chodby hluboko do dřeva. Nejsou schopny trávit samotnou celulózu, proto se živí dřevem, které je částečně rozloženo houbou, a také houbou samotnou. Před zakuklením si larva vytváří kukelní komůrku.
Jaké škody pilořitky působí
Pilořitka je považována za technického škůdce dřeva. Riziko představuje ve skladech řeziva, protože snižuje kvalitu a pevnost napadeného materiálu. Larvy mohou dokončit svůj vývoj i ve dřevě, které již bylo zpracováno a zabudováno (např. trámy, fošny, palubky). Dospělí jedinci se pak mohou prokousat ven i přes další materiály, jako jsou koberce, linoleum, sádrokarton či omítky, a způsobit tak estetické škody.
Jak poznat chodbičky pilořitek
- Larvy pilořitek ve dřevě vyhlodávají válcovité chodby dlouhé až 40–80 cm, ucpané jemnou, stlačenou drtí.
- Výletové otvory jsou kruhové, s čistým okrajem, o průměru 5–10 mm.
Jaké dřevo pilořitka napadá
- Pilořitky napadají výhradně jehličnaté stromy, nejčastěji smrk, jedli, modřín a borovici.
- Napadají pouze čerstvě pokácené nebo oslabené dřevo s vysokou vlhkostí (kolem 30%).
- Narozdíl od ostatních dřevokazných škůdců nenapadají suché, zdravé dřevo v konstrukcích.
- K vývoji potřebují vlhčí dřevo a přítomnost symbiotické houby. Napadení tedy končí vylétnutím první generace ze dřeva.
Likvidace pilořitek
Protože pilořitky nenapadají suché zabudované dřevo opakovaně, aktivní likvidace dospělců ani larev v konstrukcích většinou není nutná. Po výletu brouků obvykle jen stačí zatmelit výletové otvory. U velmi cenných konstrukcí lze použít chemické ošetření Lignofixem.
6. Mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda / Camponotus herculeanus)
Mravenci sice dřevo přímo nepožírají, ale budováním hnízd v něm můžou napáchat velké škody, zejména ve dřevostavbách nebo srubech. V našich podmínkách se vyskytují dva velmi podobné druhy: mravenec dřevokaz, který preferuje teplejší nížiny, a mravenec obrovský, který obývá spíše vyšší polohy. Pro laika jsou prakticky nerozeznatelní.
Jedná se o naše největší druhy mravenců. Dělnice měří 6–14 mm, královny 14–18 mm. Hlava a zadeček dřevokazných mravenců jsou černé, hruď, zadečková stopka a nohy jsou červenohnědé.
U mravence dřevokaza bývá často červenohnědý i první článek zadečku a tělo je lesklejší. Mravence obrovský má zadeček celý černý, je hustěji ochlupený a působí matněji.
Jaké dřevo mravenci napadají
- Dřevokazní mravenci si budují hnízda v mrtvých stromech, pařezech, padlých kmenech, někdy v základně živých stromů.
- Dřevo nežerou jako potravu, škody způsobují tím, že si ve dřevě vykusují systém chodeb a komůrek pro své hnízdo.
- Vykousaný materiál vynášejí ven z hnízda, takže u vstupních otvorů lze nalézt hromádky čistých pilin.
- Mravenčí chodby ve dřevě zůstávají čisté, bez drti, na rozdíl od chodeb brouků.
Jaké škody působí
- Dřevokazní mravenci často napadají trámové konstrukce pod zatékající střechou.
- Ohroženo je také dřevo v kontaktu s půdou (prahy, venkovní obložení) nebo okenní a dveřní rámy s netěsnostmi.
- Svou činností jsou mravenci schopni narušit strukturu a pevnost dřevěných trámů, sloupků nebo krokví.
- Napadají nejen masivní dřevo, ale i dřevotřískové desky nebo izolační materiály jako polystyren.
Likvidace dřevokazných mravenců
Přípravky Lignofix jsou určeny pouze k použití na dřevo, které není v přímém kontaktu se zemní vlhkostí. Lignofix tak není v tomto případě vhodný. Hnízda dřevokazných mravenců však lze s úspěchem zlikvidovat použitím některého ze standardních přípravků proti mravencům. Nejvhodnější jsou gelové nástrahy jako Atak gel, které odolají vlhku a mravenci si je zanesou do hnízda.