Pilous černý: škůdce obilnin ve skladech i spížích

Pilous černý (Sitophilus granarius) je škodlivý brouk, jehož larvy vyžírají obiloviny. Škodí v mlýnech, sýpkách i domácích spižírnách. Stopy jeho činnosti byly nalezeny již v hrobkách faraonů. Je to jediný skladištní škůdce, který se nevyskytuje ve volné přírodě a je plně závislý na lidských zásobách. Enormě rychle se množí a ve spižírnách napadá mnoho druhů potravin. Jak ho poznat a zlikvidovat?

Pilousi černí se vyskytují ve skladech obilí, ale napadají i potraviny v domácnostech

Jak pilous vypadá

Dospělý brouk dorůstá velikosti 3,5 až 5 mm, je tak o něco menší než obilné zrno. Navzdory svému jménu nemá pilous černý zcela černou barvu, ale je černohnědý, mladší jedinci jsou dokonce světle hnědí.

• Nápadný je lesklý vzhled a dlouhý nosec, pilous totiž patří do čeledi nosatcovitých, podobně jako lalokonosec. 
• Po stranách nosce jsou tenčí článkovitá tykadla.
• Krovky brouků jsou rýhované, a na předohrudi jsou výrazné podlouhlé jamky.
• Zadní křídla pilousům chybějí, nejsou schopni létat.

Zákeřnost pilouse spočívá v tom, že jeho larvy se vyvíjejí uvnitř zrn, takže napadení často není zpočátku viditelné. Teprve když se larvy vyvinou v dospělce, lze napadení pilousem snadno poznat podle velkých otvorů v zrnech.

Beznohé larvy pilouse jsou bílé s hnědou hlavou, a mají soudkovitý tvar. Dorůstají délky 3 až 4 mm a po celou dobu vývoje zůstávají skryté uvnitř zrn.

Foto: Pilous černý v pohance -- Larva pilouse černého -- Kukla pilouse černého

Škody působené pilousem

V důsledku metabolické činnosti larev se napadené zrno zahřívá, zvyšuje svou vlhkost, plesniví a dokonce může začít klíčit. Zvyšující se teplota může dosáhnout až takových hodnot, které samotný hmyz usmrtí.

• Zárodečná část semene někdy zůstane nepoškozená, takže i napadené zrno může vyklíčit, ale výsledné rostlinky jsou slabé a náchylné k napadení plísněmi, bakteriemi a dalšími škůdci.
• Zrno vyžrané larvami pilousů je duté a kontaminované bělavými, prašnými výkaly.
• Plesnivějící zrno vydává zápach podobný hnoji.

Jak se pilous šíří

Pilous černý je v Česku hojně rozšířený. Protože neumí létat, do nových lokalit se šíří pasivně, zavlečením při transportu napadeného obilí, mouky či těstovin, které obsahují vajíčka nebo larvy.

I když dospělci pilouse neumějí létat, dokáží šplhat a přelézat do sousedních zásob. V prázdných skladech se schovávají v trhlinách konstrukcí, kde vydrží bez potravy až 3 měsíce. 

• Pilous černý má skvělou odolnost vůči nízkým teplotám. Zvládne dokončit vývoj i při 15 °C, což je v kontextu skladištních škůdců výjimečné.
• Studie dokonce zjistila, že když je pilous černý vystaven mrazu −20 °C po dobu 75 min, čtvrtina populace přežije.
• K vyhubení pilousů je nutná expozice teplotě −25 °C po dobu 75 min.

Jaké potraviny pilous napadá

• Dospělci i larvy se živí pšenicí, ječmenem a dalšími obilovinami, ale i moukou, krupicí nebo těstovinami.
• Larvy se však mohou vyvíjet pouze v celých obilných zrnech nebo ve zkompaktněné mouce.
• Kromě různých druhů obilí může omezený vývoj probíhat také v kukuřici, prosu či pohance. 
• Larvy se nemohou vyvíjet v semenech luštěnin, dýňových semenech, slunečnicových semenech ani podobných produktech.

Vývojový cyklus pilousů

Samička brouka klade 2 až 3 vajíčka denně, do každého zrna jedno, za svůj život naklade až 300 vajíček. Vývoj pilouse černého od vajíčka po mladého dospělce probíhá zcela uvnitř zrna. Larva prochází čtyřmi larválními stádii, nakonec se v tomtéž zrnu zakuklí.

Vývoj silně závisí na teplotě a vlhkosti zrna. Při optimálních teplotách mezi 25 °C a 29 °C a relativní vlhkosti vzduchu 70% trvá celý vývojový cyklus jeden měsíc. V běžných podmínkách domácího skladování tvoří pilousi dvě až tři generace za rok.

Záměna za jiné škůdce

Pilous černý je rozšířený po celém světě, v tropických oblastech jsou ale početnější příbuzné druhy pilous rýžový (Sitophilus oryzae) nebo pilous kukuřičný (Sitophilus zeamais). Tito nosatci mají podobnou velikost (cca 2–4 mm) a stejný způsob života, liší se však vzhledem. Mají rezavě hnědou barvu a na krovkách mívají čtyři žlutavé skvrnky.

Foto: Pilous rýžový. Vzájemně jsou pilous rýžový a kukuřičný zcela nerozeznatelní. Na rozdíl od pilouse černého umějí oba létat.

K odlišení těchto menších pilousů od pilouse černého může pomoci i tvar výletového otvoru v zrnu. Pilous černý zanechává o něco větší, nepravidelně oválný otvor, zatímco pilous rýžový menší a pravidelný kruhový otvor.

V domácnostech se vyskytují i další skladištní škůdci, jako červotoč spížní (Stegobium paniceum) nebo lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis), ti však patří do jiných čeledí a postrádají typický „nos” nosatců.

Prevence a likvidace

Pilousi jsou světloplaší, při rozsvícení ve spižírně se schovají. Podezření na výskyt pilouse proto potvrdíte umístěním návnadové pasti proti potravinovým škůdcům. Pokud se do pasti pilous chytí, postupujte rychle, protože škůdce se množí exponenciálně:

• zničte všechna napadená balení potravin, především obilovin, těstovin, hrubé mouky, rýže, krupice apod.), včetně těch, kde jsou dírky v zrnech,
• nezapomeňte, že pilous ve spíži napadá i potraviny, ve kterých se nemůže množit, jako je pečivo a cereálie,
• spořílkové někdy napadenou mouku zachraňují jejím zmražením, což nelze doporučit s ohledem na možné reziduální plísně a patogeny,
• k ošetření obilí se jako účinný prostředek používá křemelina, která škůdce mechanicky vysuší

Jako prevence je vhodné ve spižírně skladovat sypké potraviny a obiloviny v uzavíratelných pevných nádobách. Rovněž pomáhá udržovat teplotu mezi 10 a 13 °C, při které se skladištní škůdci nevyvíjejí.

Ve velkosladech se používá rovněž fumigace, hermetické skladování s řízenou atmosférou nebo biologická ochrana v podobě nasazení parazitických vosiček Lariophagus distinguendus, které vyhledávají a napadají larvy pilousů ukryté uvnitř zrn.

Jako přírodní odpuzovač pilousů se ukázala fialová odrůda pšenice s vysokým obsahem rostlinných barviv, která pilousům méně chutná a způsobuje vyšší úmrtnost larev.