Buxusové živé ploty a koule ještě před deseti lety zdobily mnohou zahradu aniž by je napadali škůdci. Dnes na řadě míst chřadnou. V keřících se objevují pavučinky, listy mizí nebo žloutnou. Za vším stojí tři škůdci buxusu. Každý z nich vyžaduje jiný zákrok. Jak je porazit dřív, než budete muset mrtvý buxus vykopat?
Tři škůdci, různé škody
Buxus neboli krušpánek v Česku napadají tři škůdci, kteří se liší způsobem poškození i obranou proti nim:
- Zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) je invazní motýl z východní Asie, který se v Evropě objevil teprve v roce 2006 a dnes je v Česku nejvážnějším škůdcem buxusu. Jeho zelené housenky dokážou keř doslova okousat na holé větve.
- Bejlomorka zimostrázová (Monarthropalpus flavus) je drobná oranžová muška, jejíž larvy minují uvnitř listů. Listy žloutnou, padají, keř působí řídce a oslabí se před zimou.
- Mera zimostrázová (Psylla buxi) je drobný savý hmyz, který deformuje vrcholky výhonů do typických „mini hlávek zelí" a vylučuje na listech bělavá vlákna.
1. Zavíječ zimostrázový
Foto: dospělý motýl zavíječe zimostrázového na keři buxusu
Proč je zavíječ nejhorší
Zavíječ zimostrázový pochází z východní Asie, kde má přirozené nepřátele a jeho populace je v rovnováze. V Evropě nepřátele nemá, takže se množí prakticky bez kontroly. V Německu se objevil v roce 2006, do České republiky pronikl v roce 2011 přes Hnanice na Znojemsku a v roce 2015 už byl potvrzen i v Praze a Břeclavi. Dnes ho najdete prakticky po celé republice.
Jak zavíječ vypadá
Dospělý motýl má rozpětí křídel 40 až 45 mm. Křídla jsou bíle zbarvená s širokými tmavohnědými lemy a drobnými bílými skvrnkami v přední části lemu předních křídel. Vzácněji se vyskytuje celohnědá varianta. Tělo má motýl asi 2 cm dlouhé. Dospělec se v keři skoro nevyskytuje, létá hlavně v noci.
Vajíčka zavíječů jsou žlutá, plochá a průsvitná, asi 1 mm velká. Samička je klade na spodní stranu listů krušpánku ve snůškách obvykle po 20 až 30 kusech.
Housenky jsou nejdřív žluté a drobné, později zelené s podélnými černými a bílými vlnitými pruhy a se dvěma páry černých skvrnek na hřbetě každého článku. Dospělé dorůstají 30 až 50 mm. Kukly jsou 25 až 30 mm dlouhé, zelené až hnědavé, zámotek je z dvou listů spředených pavučinou.
Kdy zavíječi škodí
Zavíječ má v Česku zpravidla 2 generace ročně, při teplém podzimu i tři. Přezimují drobné housenky 1. až 3. instaru ukryté v zámotku z listů uprostřed keře.
- Jarní žír začíná v dubnu, jakmile teplota stabilně přesáhne 7 °C.
- Housenky se zakuklí od poloviny května a první generace motýlů létá od května do poloviny června.
- Druhá generace housenek žere od konce června přes léto, motýli létají od srpna.
- Dospělý motýl se dožívá zhruba dvou týdnů.
Příznaky napadení zavíječem
Zavíječe poznáte dřív podle žíru než podle motýla. Housenky se zdržují uvnitř keře a navenek to dlouho nemusí být vidět. Když si škod všimnete, jsou typické tyhle znaky:
- Mezi zelenými listy se začnou objevovat proschlé suché větvičky, jako by byly zničeny suchem.
- Listy jsou nesystematicky okousané, zůstávají z nich kontury a střední žilky.
- V keři jsou pavučinky (zápředky) a v nich housenky.
- Pod keřem nebo na listech najdete žluto-zelené kuličky trusu. To je nejtypičtější identifikační znak.
- Při silném napadení je buxus obětí holožíru a zbydou z něj holé větvičky s vyžranými listy.
Jak zavíječe porazit
Důležité je zasáhnout housenky 1. generace včas, dokud nezničí keř a než se rozmnoží 2. generace.
Feromonové lapače umístěte do zahrady už v březnu nebo dubnu a nechte je tam až do listopadu. Lákají samečky, snižují páření a zvyšují podíl sterilních vajíček. Použít se dá feromonový lapač AgroBio nebo alternativní lapač Propher, do obou jdou kupovat náhradní feromonové vložky.
Nejúčinnější postřik proti zavíječům zimostrázovým je biologický postřik s Bacillus thuringiensis kurstaki (Bt). Bakterie produkuje toxin, který specificky působí jen na housenky motýlů a neohrožuje včely, ostatní hmyz ani ptáky. Přípravek se jmenuje Lepinox Plus. Postřik se aplikuje na mladé housenky a může se opakovat 3× v intervalu zhruba 10 dnů, aby zasáhl všechny vývojové vlny housenek. V praxi dle našich zkušeností však většnou stačí jeden postřik. Již druhý den jsou housenky znehybnělé a přestávají škodit, postupně pak zčernají s seschnou.
Pyrethroidové postřiky (lambda-cyhalothrin v přípravku Karate Zeon nebo deltamethrin) jsou účinné u silně napadených keřů, ale zasáhnou i užitečný hmyz a opylovače. Postřik musí proniknout dovnitř keře, jinak housenky uvnitř přežijí. Aplikujte za bezvětří a nejlépe večer, kdy nelétají včely.
Ruční sběr se vyplatí jen u solitérních malých keřů. U živého plotu je to nepraktické.
Detailnější návod, jak postupovat proti zavíječi, je v samostatném článku.
Jak se zavíječ dostal do Evropy
První zavíječ se v Evropě objevil v roce 2006 v Německu a šířil se s obchodem se sazenicemi buxusů. Učebnicový příklad rychlosti invaze přišel v roce 2012, kdy se s italskými sazenicemi Buxus sempervirens dostal do oblasti Soči. Šlo o přípravu zeleně pro Zimní olympijské hry 2014. Hned následující rok zde housenky způsobily masivní defoliaci endemického Buxus colchica. Stačila tedy jediná dodávka napadené sadby a problém se přenesl stovky kilometrů.
2. Bejlomorka zimostrázová
Foto: housenky bejlomorky zimostrázové na listech buxusu
Jak škodí
Bejlomorka je drobná oranžovo-žlutá muška, dospělec měří jen 2 až 3 mm. Vlastní škodu dělají její larvy, které minují uvnitř listů buxusu. Po vylíhnutí larvy reaguje rostlina tvorbou specifického kruhu buněk kolem vyvíjejícího se škůdce. Tyto buňky slouží larvě jako přímý zdroj potravy. Zvenku vypadá list napadený bejlomorkou jako pokrytý malými žlutými skvrnami s tmavým středem, na spodní straně jsou patrné světlejší miny s larvami uvnitř.
Při dlouhodobém napadení listy žloutnou, předčasně padají a celý keř působí řídce a prosvítavě. Rostlina ztrácí kompaktnost, je oslabená před zimou a snáz vymrzne.
Jak poznat napadení
Po vylíhnutí dospělců na jaře zůstávají prázdné papírovité slupky kukel vyčnívat ze spodní strany listů ještě několik dnů. Jsou drobné, asi 3 mm dlouhé, žlutohnědé a působí jako tenké štětičky pod listem. Jde o nejnápadnější znak, že na rostlině se aktuálně vyvinula dospělá generace bejlomorky.
Životní cyklus bejlomorky
Bejlomorka má v ČR jen jednu generaci ročně. Jeden správně načasovaný zásah tedy vyřeší napadení na celou sezónu. Přezimuje jako částečně vyvinutá larva uvnitř napadených listů. Na jaře pokračuje ve žíru, na konci dubna se kuklí a dospělci se líhnou v polovině května, v Evropě i v červnu.
Samička přežívá jen několik hodin po nakladení posledních vajíček. Naklade jich asi 29 a vkládá je do měkké tkáně mladých listů. Larvy uvnitř listu pak rostou pomalu přes léto a podzim.
Larva, která si připravuje únikový východ
Bejlomorka má v životním cyklu pozoruhodný moment. Vyvinutá larva se před zakuklením přesune ze středu listu k jeho okraji a postupně tam odhryže pletivo listu téměř až na slupku. Zbyde jen průsvitná blanka, která tvoří „okénko". Při vylíhnutí dospělce kukla protlačí jeho hlavou tuto poslední tenkou vrstvu a muška vyletí ven. Larva si tedy svůj únikový východ buduje v listu sama, několik týdnů předem.
Jak bejlomorku porazit
Klíčové je načasování postřiku. Larvy v listových minách jsou před kontaktními insekticidy chráněné, takže pyrethroidové postřiky aplikované v létě nebo na podzim jsou prakticky neúčinné.
Postřik proti dospělcům je nutné provést před kladením vajíček, tedy v polovině května až začátkem června. V tomto časovém okně lze úspěšně použít kontaktní pyrethroid jako Karate Zeon. Časování je třeba odhadnout podle počasí, pomáhá monitorovat výskyt drobných oranžových mušek na keři.
Systémový insekticid funguje i proti larvám, které již minují v listech. V hobby segmentu je dostupný Mospilan 20 SP s účinnou látkou acetamiprid, neonikotinoid, který se v rostlině rozvádí a ničí larvy zevnitř.
Pravidelné stříhání odstraňuje napadené listy a každoroční zásah snižuje populaci. Při zakládání nového buxusu volte odolnější kultivary: drobnolistý anglický typ Buxus sempervirens 'Suffruticosa', dále 'Handsworthiensis', 'Pendula' nebo 'Vardar Valley' napadá bejlomorka výrazně méně než velkolisté americké formy.
3. Mera zimostrázová
Foto: Mera zimostrázová na listě, s typickým bílým výměškem
Jak mera škodí
Mera zimostrázová je drobný savý hmyz dlouhý 2 až 3 mm. Je příbuzná mšici, ale liší se od ní schopností skákat. Dospělci jsou světle zelení, mají dva páry průhledných blanitých křídel složených střechovitě nad tělem a zadní nohy uzpůsobené ke skákání. Na keři jich obvykle moc neuvidíte, sedí ukrytí na vrcholcích výhonů.
Škody působí nymfy, které sají na mladých listech a při tom je deformují. Nymfy jsou žlutozelené a chrání se bílým vatovitým chomáčkem voskových výpotků, který je dobře vidět při bližším pohledu na keř.
Životní cyklus mery
Mera má jen jednu generaci ročně, takže je obrana o něco snazší než u zavíječe. Přezimuje jako vajíčko ukryté pod šupinami pupenů buxusu. Na jaře, jakmile začne buxus rašit (typicky v dubnu), se nymfy líhnou a stěhují se na rozvíjející se listy.
Vývoj nymf trvá zhruba 6 týdnů a probíhá v 5 instarech. Dospělci se líhnou v květnu a červnu, žijí 1 až 2 měsíce a v červenci kladou samičky vajíčka pod šupiny nově se zakládajících pupenů. Jedna samička naklade celkem až okolo sta vajíček. Vajíčka pak přečkávají léto, podzim i celou zimu na rostlině.
Skok mery: akcelerace stovek g a 2,7 m/s
Když k buxusu napadenému merou natáhnete ruku, nymfy zůstanou na místě, ale dospělec obvykle zmizí dřív, než si jeho přítomnosti všimnete. Vědecká studie M. Burrowse v Journal of Experimental Biology z roku 2012 změřila u psyllidů parametry skoku: doba odpalu 0,9 až 1,7 milisekundy, akcelerace 275 až 637× g (kosmonaut snese asi 9 g) a rychlost při odpalu až 2,7 m/s. Skok pohánějí velké hrudní svaly, ne protáhlé zadní nohy jako u kobylky, takže mera při startu rotuje. V reálu skokem překoná 10 až 30 cm.
Příznaky napadení merou
Mera má nejcharakterističtější identifikační znak ze všech tří škůdců. Listy na koncích vrcholových větviček se nahloučí do kulovitého útvaru o průměru do 2 cm, který vypadá jako miniaturní hlávka zelí. Když takovou „hlávku" rozevřete, najdete uvnitř lžicovitě prohnuté světle zelené listy a mezi nimi nymfy zabalené do bílého voskového vlákna.
Další příznaky napadení buxusu merou:
- Mladé listy jsou lžicovitě konkávně prohnuté, čepele asymetrické.
- Lístky jsou světlejší, žlutozelené.
- Na listech jsou bělavá vlákna voskových výpotků a lepivé exkrementy.
- Napadené výhonky zpomalují růst.
Mera nezpůsobuje úhyn rostliny, škody jsou převážně estetické. Keře přesto působí neudržovaně a u tvarovaných živých plotů to vadí.
Jak meru porazit
Proti meře je nejúčinnější obranou pravidelný řez keřů. Mera napadá hlavně vrcholky výhonů a stříhání zimostrázu (klidně 2× ročně) odstraní velkou část napadených pupenů i s vajíčky. Mera je proto problém zejména u málo nebo nepravidelně stříhaných keřů.
Použít lze i vodu. Silný proud vody z hadice opakovaně aplikovaný na keř vyplaví nymfy z listových kapsiček. Funguje to nejlépe na jaře, kdy jsou nymfy mladé a pevně neusazené.
Pokud je napadení masivní, působí proti meře velmi dobře ekologické přípravky se spinosadem nebo azadirachtinem:
- Spinosad proniká povrchovou vrstvou listu a dostane se i k nymfám schovaným uvnitř pohárkovitě prohnutých listů. To je u mery klíčové, protože jinak jsou nymfy chráněné voskovým chomáčkem. Působí jak požerově, tak kontaktně. Účinkuje cca 1 týden po aplikaci. Spinosad je obsažen v přípravcích Spintor nebo Natura na housenky.
- Azadirachtin v přípravku NeemAzal T/S působí protipožerově (housenky přestávají během několika hodin po aplikaci žrát) a regulátor svlékání (hmyz nedokáže dokončit proces svléknutí, který je pro jeho vývoj nutný).
Aplikujte nejlépe na mladé nymfy ve druhé polovině jara, kdy ještě nejsou pevně chráněné voskovou vrstvou.
Další ekologický přípravek působící proti meře zimostrázové je mýdlový insekticid Neudosan. Mýdlo rozruší voskový ochranný povrch škůdců a vysuší je. Působí jen kontaktně, po zaschnutí je Neudosan neškodný a neohrožuje tak včely. Pokud vám chemie nevadí, je k dispozici systémový Mospilan 20 SP, který funguje i proti skrytě sajícím nymfám.
Univerzální postup ochrany buxusu
Bez ohledu na to, kterého z těchto škůdců na keři máte, platí čtyři pravidla:
- Stříhejte buxus pravidelně, alespoň dvakrát ročně. Stříhání odstraní velkou část škůdců na vrcholcích a zlepší vitalitu keře.
- Monitorujte. V zahradě by měl být feromonový lapač na zavíječe od jara do podzimu, žluté lepové desky pomohou zachytit dospělce mery a bejlomorky.
- Spalujte ostříhaný napadený materiál, do kompostu nepatří. Kukly, vajíčka i hibernující housenky kompostování přežijí.
- Vybírejte odolnější kultivary při sázení nových buxusů. Drobnolistý anglický typ Buxus sempervirens 'Suffruticosa' je odolnější vůči meře i bejlomorce. Proti zavíječi se takto bránit nedá, ten napadá víceméně všechny zimostrázy.
Časté otázky ke škůdcům buxusu
Jak rozeznám zavíječe od mery na první pohled?
Zavíječ dělá plošný žír listů a v keři jsou pavučinky a zelený trus. Mera dělá deformované zelené „hlávky" na vrcholech výhonů a bílá vlákna. Projevy obou škůdců jsou tedy zcela rozdílné.
Můžu na všechny tři škůdce použít jeden postřik?
Bohužel ne. Lepinox (Bt) funguje jen na housenky zavíječe, na meru a bejlomorku ne. Širokospektrální pyrethroid jako Karate Zeon teoreticky zasáhne všechny tři, ale v různém načasování a navíc škodí užitečnému hmyzu. Mospilan jako systémový insekticid funguje na meru a bejlomorku, ale na housenky zavíječe zabírá jen omezeně. Cílený přístup je lepší než univerzální postřik.
Stačí stříhat buxus dvakrát ročně?
Pro zdravý keř ano. Pokud řešíte aktivní napadení merou, můžete stříhat i třikrát: na jaře, v polovině léta a na podzim.
Můj buxus má holé větve a zelené listy jen na povrchu. Je to zavíječ?
Velmi pravděpodobně. Zavíječ žije uvnitř keře a žír postupuje od centra ven. Pokud rozhrnete větve, najdete buď zelené housenky, nebo charakteristické pavučinky a žlutozelený trus.
Kdy nasadit feromonové lapače?
V březnu nebo nejpozději začátkem dubna, hned jak teploty stabilně překročí 5 °C. Lapače mají vydržet do listopadu, pokrývají tedy oba lety motýlů.
Lze likvidovat housenky bez chemie?
Ano. Bacillus thuringiensis v přípravku Lepinox Plus je biologický postřik, který nepatří mezi syntetické insekticidy a šetří užitečný hmyz, opylovače i ptáky. V malé výsadbě funguje i ruční sběr.