Liška obecná (Vulpes vulpes) je nesmírně mazaný a obratný predátor. Když se dostane do kurníku, většinou nelítostně zakousne všechny slepice. Zde jsou nejúčinnější způsoby, jak tomu zabránit.
Lišku poznáte podle typické rezavé srsti s bílou náprsenkou a břichem. Existují však i výrazně tmavší nebo naopak světlejší varianty, a některé lišky mají přes záda tmavý hřbetní pruh, přetnutý kolmým pruhem.
Liška je trochu "kočkopes". Kombinuje v sobě schopnosti psů a koček. Podobně jako pes má silně vyvinutý čich a sluch, silné zuby a také štěká. S kočkami zase sdílí mrštnost, způsob lovení myši (trpělivé čekání u myší díry a následný obloukovitý skok) a s ulovenou myší si podobně jako kočka ráda pohrává.
Patří mezi psovité šelmy, podobně jako psík mývalovitý. S tím má pro změnu společné to, že oba někdy sdílejí podzemní hrad vybudovaný jezevcem. A protože z naší přírody vymizel vlk jakožto jejich společný přirozený nepřítel, lišky se vesele přemnožují.
Liščí doupě
Liščí doupě bývá umístěno poměrně hluboko pod zemí, někdy až 6 m. Mívá několik východů a oddělenou komoru spánek a pro spižírnu. Do té si liška tahá mrtvou kořist. Doupě liška vyhledává pouze při nepříznivém počasí nebo v období páření a výchovy mláďat, jinak preferuje pobyt venku.
Liščí stopy
Liška se při přesunu krajinou pohybuje většinou klusem a klade při tom zadní tlapy do stop předních. Vytváří tak stopu v podobě jedné čáry. Díky huňatému ocasu o délce až 40 cm je však schopná se pohybovat skoky dlouhými 4 metry.
Co liška žere
Dospělá liška spotřebuje 0,5–1 kg potravy za den. Je to všežravec a až 80% její potravy tvoří hlodavci jako hraboši, myši či potkani. Tímto hrají lišky pozitivní roli jako regulátoři přemnožených škůdců. Loví také ptáky sídlící na zemi, jako bažanti a koroptve, malé zajíčky či králíky, nebo dokonce nechráněná srnčata. U vodních ploch také ondatry. Nepohrdnou ani hmyzem, bobulemi, ovocem nebo mršinami, často zvířaty sraženými podél silnic.
O mazanost lišek svědčí například metoda, kterou loví ježky. Ježek pro lišku veliká pochoutka, ale přes bodliny ho nezakousne. Proto využívá faktu, že ježek se instinktivně rozbalí při kontaktu s vodou, aby se neutopil, a dostrká ho k nejbližší kaluži nebo jej pomočí. Ježek se rozbalí a liška ho zakousne.
Velkým lákadlem jsou pro lišku králíci, a domácí drůbež jako slepice a kachny. Představují pro ni snadno dostupnou a vydatnou potravou. Riziko útoku roste na jaře a začátkem léta, kdy liščí samice shání potravu pro mláďata. Jedno lišče spotřebuje během růstu přes 7 kilogramů masa a samice tak často navštěvuje zahrady a dvory v blízkosti lesa či polí. Je pro ni výhodnější nosit mláďatům větší kusy masa, než jim shánět velké počty hrabošů.
Když liška pronikne do kurníku nebo výběhu, obvykle zabije všechny slepice, aby se pro ně následující noc vrátila a odnesla si je do svého teritoria. Méně známé je, že lišky mohou škodit i na trávníku. Skvěle dokážou vycítit potravu, což může zahrnovat i mrtvé domácí mazlíčky zakopané až půl metru pod zemí. Často také vyhrabávají mělké jamky při hledání bezobratlých živočichů.
Chování lišky v blízkosti lidí
Liška se skvěle přizpůsobila nejen lesům a polím, ale i blízkosti lidských obydlí. Přišla na to, že v okolí popelnic najde často něco dobrého k snědku. Liščí nory se dokonce mohou nacházet přímo pod zahradními domky, v zahradních porostech ostružiníku nebo v opuštěných stavbách.
Liška se lidem většinou vyhýbá, ale v noci se nebojí přiblížit k vesnici či samotě. Sluch a čich mají lišky mimořádně vyvinuté, vyrovnají se v tom psům. Díky tomu liška dokáže najít kurník na desítky metrů daleko.
Pokud liška jednou objeví snadno dostupný zdroj potravy, často se k němu vrací. To znamená, že nechráněný kurník bude navštěvovat opakovaně. Mnozí lidé při ochraně slepic příliš lehkomyslní a mylně se domnívají, že když mají kurník nebo voliéru, mají vše vyřešeno.
Liška se snadno se protáhne plotem či škvírou o průměru pouhých 12 cm, podhrabe se pod drátěným pletivem nebo přeskočí plot. Z místa dokáže vyskočit do výšky až 1,5 metru. Také skvěle šplhá, a díky drápům bez problémů vyleze po ochranném pletivu až nahoru, kde najde skulinu dovnitř.
Výzkumy potvrzují, že lišky dokážou přemýšlet, zkoušet různé způsoby lovu a rychle se učí z vlastních zkušeností. Kurník zajištěný obyčejnou petličkou si liška umí otevřít.
Jak před liškou ochránit kurník
Pokud máte kurník s výběhem, je vhodné umístit kolem jeho obvodu něco těžkého, například dlažební kostky, aby se liška nemohla podhrabat podél pletiva výběhu. Další možností je přidat horizontální drátěnou zábranu položenou na zemi, ale je nutné zajistit ji pevnými kolíky, aby zůstala na místě.
Kromě mechanického zabezpečení kurníku existuje několik věcí, které můžete udělat: použít pachový, zvukový nebo světelný odpuzovač, nastražit na lišku sklopec nebo použít elektrický ohradník či mechanickou bariéru. Pro větší účinek tyto metody zkombinujte.
Pachové odpuzovače
Základním opatřením je odpudit lišku ze zahrady pomocí pachových repelentů. Pachové repelenty cílí na velmi vyvinutý čich lišek. Obvykle fungují tak, že napodobují určité pachy, které lišce naznačí, že si teritorium zabralo jiné zvíře. Instinkt vyhnout se konfrontaci pak většinou vede k tomu, že liška pokračuje jinam.
Pachový odpuzovač je levné a poměrně účinné řešení, jak udržet lišky mimo zahradu a dál od vašich slepic. Je však třeba počítat s tím, že je nutné repelenty pravidelně aplikovat, aby správně fungovaly.
Jedním z nejprodávanějších pachových odpuzovačů je produkt s názvem Pacholek. Jde o pachový koncentrát, který se vstříkne do speciální pěnové kostky nebo PU pěny. Ta se umístí na klíčová místa po obvodu pozemku. Umístění pachového ohradníku až ke kurníku nemusí být účinné, protože čichový nebo vizuální stimul v podobě blízkosti kořisti může přebít pach odpuzovače.
Výhodou pachového odpuzovače je fakt, že si na něj liška nezvykne. Prostě jí vadí a zneklidňuje ji. Aplikaci koncentrátu je nutné každých 14 dní opakovat.
Zvukové, světelné a vodní plašiče
Další možností je zaměřit se na citlivý sluch lišky. K tomu slouží ultrazvukové zařízení, které vydává velmi vysoký tón, který lišku vyděsí. Zvuk není pro lidské ucho slyšitelný, ale na lišku působí. Pokaždé, když liška přejde kolem pohybového senzoru, zařízení se spustí.
Účinnost ultrazvukových odpuzovačů na lišky je velmi proměnlivá. Byly dokonce pořízeny fotografie lišek, jak si čidla očichávají nebo na ně značkují, přestože byla aktivní. Pokročilejší zařízení proto přidávají LED blesk, který se spustí při detekci pohybu. Světelný plašič je hodné čas od času přemístit. Liška je velmi chytrá a může časem přijít na to, že světlo jí neublíží.
Jedním z nejprodávanějších ultrazvukových plašičů je Weitech WK 0054. Funguje ve dne i v noci, za deště i slunce, snadno se instaluje a běží na baterie nebo na napájení ze sítě. Vydávaný zvuk je pro lidi neslyšitelný a zařízení ochrání až 200 metrů čtverečních.
Umístěním několika těchto přístrojů poblíž kurníku vytvoříte neviditelnou obrannou bariéru proti liškám. Pokud navíc ultrazvuk zkombinujete s pachovým repelentem, jako je Pacholek, získáte dvojitý odstrašující efekt.
Alternativně k akustickému plašení můžete využít rádio, které necháte hrát na zahradě. Pozor, musí se jednat o mluvené slovo, nikoli o hudbu. Liška se pak mylně domnívá, že v blízkosti jsou lidé, a nepřiblíží se. Toto bylo skutečně odzkoušeno a někteří farmáři v odlehlých oblastech tuto metodu používají.
Existují i zařízení reagující na pohyb, která využívají jako odstrašující prvek proud vody. Vodní plašič je účinnější než akustická řešení. Zařízení má infračervený senzor, který při detekci zvířete jako je liška, kočka, zajíc či srna vypustí na pár sekund prudký proud vody. Ochrání plochu cca 93 m².
Elektrické ohradníky
Zdaleka nejúčinnější metodou, jak dlouhodobě zahnat liščí predátory, je použití elektrického oplocení. Elektrický plot je otevřený elektrický okruh. Když se zvíře dotkne vodiče, dostane krátký elektrický impuls. Ten vyvolá rychlý stah svalů, tzv. „kopnutí“ proudem. Protože srst izoluje, pracují tyto ploty s poměrně vysokým napětím (4 000–5 000 voltů), aby odpor překonaly.
Pozorování ukázala, že lišky ploty pravidelně zkoumají a i po zásahu elektrickým proudem se k nim brzy vrátí. Většinou jim však stačí dostat zásah proudem jednou, maximálně dvakrát. Pak se naučí plotu vyhýbat.
Elektrické ohradníky dávají smysl zejména při ochraně většího pozemku a lze je zakomponovat i do konstrukce kurníků. Výhodou je fakt, že spolehlivě odradí nejen lišky, ale i kuny. Je však nutné pravidelně udržovat spodní část plotu bez vegetace, aby se zabránilo zkratům.
Elektrický plot je také nebezpečím pro ježky. Na rozdíl od jiných zvířat se ježci při šoku stočí do klubíčka a dostávají opakované rány, což může vést k úhynu. Proto by měly být vodiče alespoň 15 cm nad zemí, aby se ježci nedotkli drátu.
Pálivá nástraha
Velmi pikantní způsob, jak se zbavit lišky, je nechat ležet v blízkosti kurníku kousek kuřete, namazaný pálivou marinádou s čili. Liška neodolá a maso vezme. Jde o starý způsob, který využívali dávní farmáři. Když jim liška povraždila slepice, nechali mrtvé kusy ležet u kurníku a jen je posypali pálivým práškem z hořčice. U lišky vznikne podmíněná chuťová averze a ke kurníku již nepůjde.
Živolovná past
Když se lišku nedaří vyhnat, nastupuje poslední metoda: odchycení do sklopce. Vzhledem k velikosti lišky (až 90 cm) a její hmotnost (až 9 kg) budete potřebovat robustní sklopec o délce nejméně jeden metr, do kterého se liška nebude bát vlézt. Tyto nároky splňuje profesionální past na lišky a kuny s rozměry 118 x 34 x 34 cm.
Aby byl odchyt lišky účinný, se sklopcem manipulujte vždy v rukavicích. Lidský pach lišku odradí. Jako návnada je nejvhodnější syrové maso, syrová nebo uzená ryba či neomyté vejce. Na to se vám možná do pasti chytne i kuna.
Past každý den kontrolujte. A co s chycenou liškou? Předejte ji myslivci, ti mají ze zákona právo s liškou zacházet, jak je třeba.