Volavka je obávaným predátorem majitelů koi kaprů. Během krátké doby dokáže jezírko vylovit a způsobit škody v řádu až desítek tisíc. Ani v takovém případě ale volavku popelavou nesmíte zabít. Jak volavku od jezírka spolehlivě odehnat, aniž byste porušili zákon?
Volavka popelavá versus bílá
Škody na zahradních jezírkách má na svědomí hlavně volavka popelavá (Ardea cinerea). Je to náš nejběžnější a nejrozšířenější druh volavky a ryby tvoří jádro jejího jídelníčku. K vodě zalétává i větší volavka bílá (Ardea alba), která u nás přibývá. Způsob ochrany vodních ploch je u obou druhů volavek stejný.
Jak volavku poznat
Volavka popelavá je velký brodivý pták s dlouhým krkem, dlouhýma nohama a dlouhým ostrým zobákem. Tělo měří 84 až 102 cm, v rozpětí křídel dosahuje 155 až 175 cm a váží 1 až 2 kg. Svrchní strana je popelavě šedá, krk a hlava bělavé a nad okem se táhne nápadný černý pruh do krátké chocholky.
U jezírka volavku zahlédnete nejčastěji za úsvitu, jak nehnutě stojí v mělčině nebo na okraji. Je plachá a při vyrušení rychle odlétá. Právě plachost volavky je důvod, proč na ni fungují plašiče.
Volavka, nebo čáp?
Volavku od čápa spolehlivě rozeznáte i za letu. Volavka drží krk esovitě stažený do „S". Čáp bílý (Ciconia ciconia) má za letu krk rovně natažený dopředu.
Čápa poznáte podle černých letek a červeného zobáku i nohou. Čáp je navíc vyšší a mohutnější (váží až 4 kg) a běžně hnízdí přímo v lidských sídlech, na komínech a sloupech, kdežto plachá volavka zůstává u vody.
Foto vlevo: volavka popelavá a bílá. Foto uprostřed: čáp a volavka popelavá v letu. Foto vpravo: čáp a volavka bílá
Kde volavka loví
Volavka obývá prakticky všechny vody bohaté na potravu: pomalé řeky, mokřady, rybníky, jezera, nádrže, kanály i umělá jezírka na zahradách a v parcích. Zahradní jezírko je pro ni ideální lovná plocha. Zatímco v přírodě ryby mají kam zmizet, v malém jezírku nebo sádce jsou proti volavce prakticky bezbranné.
Jak volavka loví ryby
Volavka loví ze zálohy. Stojí bez hnutí v mělčině nebo na okraji jezírka, sleduje hladinu a pak bleskovým bodnutím zobáku rybu probodne nebo sevře, otočí ji hlavou napřed a spolkne vcelku. Nejaktivnější je za úsvitu a za soumraku, loví ale i přes den.
Základ potravy volavek tvoří ryby, k tomu loví obojživelníky, vodní hmyz, drobné hlodavce i mladé ptáky. Dospělá volavka spořádá přes půl kila ryb a další vodní kořisti denně. Pro malé jezírko to znamená, že pár návštěv stačí k vyprázdnění obsádky.
Jakmile volavka jezírko objeví a jednou uspěje, vrací se opakovaně, i každé ráno, dokud jsou ryby. Proto je potřeba zasáhnout hned při prvních ztrátách, ne až když je jezírko poloprázdné.
Volavka, která rybaří na návnadu
Volavkovití patří mezi nemnoho ptáků, kteří dokážou lovit ryby na návnadu. U volavky popelavé to odborníci pozorovali v Keni, kde chytala ryby stažené k chlebu, který lidé naházeli do vody. Některé příbuzné druhy volavek jdou ještě dál a kousek chleba, hmyzu nebo peříčka si na hladinu samy pokládají jako lákadlo.
Kdy volavka jezírko ohrožuje nejvíc
Nejvíc volavky vylovují zahradní jezírka v chladné části roku, tedy pozdním podzimem počínaje a předjařím konče. Přírodní vody promrzají a lovit se v nich dá hůř, ryby v zahradním jezírku jsou chladem zpomalené a nad hladinou chybí krycí vegetace, takže ryby jsou dobře vidět a špatně unikají.
Druhý nápor přichází na konci léta, kdy se osamostatňují mladé volavky a hledají snadnou kořist. Jezírko volavky ohrožují celoročně, tlak se ale v těchto obdobích zvyšuje.
Jak volavka škodí
- Největší škodou je přímá ztráta ryb. Volavka dokáže i malé jezírko během několika dní vylovit a dražší koi nebo závojnatky mizí jedna za druhou.
- Méně viditelnou škodou jsou poranění ryb, které volavka nespolkne. Velkou rybu jen bodne nebo poškrábe zobákem. Do otevřené rány pak nasedá plísňová infekce rodu Saprolegnia, ryba uhyne s odstupem několika dní a majitel často netuší proč. Bodnutí od volavky je přitom častou vstupní branou této sekundární nákazy.
- Třetí škoda je stres celé obsádky. Opakované návštěvy plaší i nechycené ryby, které se přestanou ukazovat u hladiny a hůř přijímají potravu.
Napadení jezírka volavkou prozradí několik znaků:
- Ryby náhle ubývají, ráno chybí kusy, které tam předešlý večer byly.
- Na přeživších rybách najdete bodné rány a škrábance, později obalené bílým plísňovým povlakem.
- V měkkém okraji jezírka zůstávají stopy velkého ptáka, občas velké šedé pero nebo trus.
- Ryby se trvale drží u dna a straní se hladiny i při krmení.
Ryby v jezírku umí vylovit i toulavá kočka nebo vydra. Škodu ale poznáte podle jiných znaků, jako jsou stopy a trus.
Prevence
Nejlepší prevence je jezírko, ve kterém volavka nemůže pohodlně stát a lovit. Klíčová je hloubka a profil. Do vody hlubší než zhruba půl metru se volavka obvykle nebrodí, takže hluboká zóna se strmými okraji ji od ryb odřízne. Volavka loví z mělčiny a z okraje, kde se nemůže postavit, tam neuspěje.
Rybám pomáhají úkryty: jeskyňky a převisy na dně a hustá vodní vegetace, například lekníny. Do středu jezírka zase nedávejte mělkou plošinu ani ostrůvek, volavka by si z nich udělala pohodlné stanoviště k lovu. Na tyto věci je vhodné myslet již při návrhu jezírka.
Jak volavku od jezírka odradit
Volavku nelze zabít ani odchytit, legální a účinná cesta je plašení (proudem vody, odlesky, maketou) a bariéry. Nejspolehlivěji funguje jejich kombinace, jejímž jádrem je pohybem spouštěný vodní plašič. Žádné opatření není stoprocentní, síla je v jejich propojení. Proti volavce nespoléhejte na ultrazvuk.
Volavku nesmíte zabít
Volavka popelavá je zvláště chráněný druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Jako všechny volně žijící ptáky ji navíc chrání § 5a zákona č. 114/1992 Sb.: je zakázáno ji úmyslně zabíjet, chytat, ničit její hnízda a vejce i úmyslně ji rušit. Výjimku smí podle § 5b povolit jen orgán ochrany přírody, a to pouze při hrozbě vážných škod v rybníkářství a když není jiné řešení. Pro majitele zahradního jezírka to znamená, že volavku smíte pouze plašit, ne jí ublížit.
Vodní plašiče
Nejúčinnějším aktivním řešením je vodní plašič s pohybovým čidlem. Vodní odpuzovač zvířat a ptáků na solární napájení hlídá okolí infračerveným PIR senzorem s dosahem 10 metrů a pokryje plochu 100 m². Jakmile zachytí pohyb, vyšle krátký směrovaný proud vody, který volavku vyplaší, aniž by jí ublížil. Výrobce uvádí volavky přímo mezi cílovými zvířaty.
Senzor musí mít volný výhled na hladinu a hrot musí pevně držet v zemi, protože postřikovač má znatelný zpětný ráz. Čas od času plašič přemístěte, aby si volavka nezvykla na „bezpečné" trasy.
Stejný princip bez solárního panelu nabízí vodní odpuzovač na baterie za nižší cenu.
Optické plašiče
Na hladinu se výborně hodí balón na plašení ptáků. Má na sobě reflexní prvky, ve větru se pohybuje a odražené světlo dopadá pokaždé jinam. Výrobce ho výslovně doporučuje položit na vodní hladinu zahradního jezírka.
Na břeh nebo do záhonu u jezírka patří reflexní větrník, jehož listy s reflexní fólií vytvářejí ve větru pohyblivé záblesky.
Protože volavka je po většinu roku silně teritoriální, vyhne se jezírku, u kterého spatří lovit jinou volavku. Toho využívá maketa volavky. Stačí ji postavit k jezírku, a čas od času ji přemístit. Pozor, v době hnízdění volavek (únor až květen), je nutné maketu odstranit, protože by naopak volavky přitahovala.
Síť a struny
Nad nejmenší okrasná jezírka lze napnout síť proti ptákům. Volavce zabrání prostrčit krk k rybám a ryby vytáhnout. Nevýhodou sátě je, že je méně vzhledná než volná hladina. Alternativou jsou nízké napnuté struny nebo dráty po obvodu, spodní zhruba 15 až 20 cm nad zemí, které volavce přeruší cestu k hladině po zemi.
Nejlepších výsledků při ochraně před volavkami dosáhnete, když spojíte několik opatření. Osvědčená sestava je vodní plašič jako aktivní jádro, na hladině balón nebo síť, k tomu strmé okraje a úkryty pro ryby a jednou za čas přemístění plašiče i optiky. Volavka se pak jezírku vyhne a přesune se jinam.